Vršenky (třída Appendicularia, angl. larvaceans) z podkmene pláštěnců (Tunicata, angl. tunicates) způsobují, že mikroúlomky plastů lehčích než voda nacházíme i v hlubokomořských usazeninách. Na videu natočeném oceánology z Monterey Bay Aquarium Research Institute (MBARI), vidíme, že nejvýraznější je na nich dvojitý filtr, kterým loví potravu. Po zanesení ho odhodí a vytvoří nový. Opuštěné filtry jsou důležitým zdrojem potravy pro hluboko žijící tvory. Vlastní vršenka je mnohem menší. Je to ta modravá mrskající se pulci podobná struktura v úvodu videa v horní části snímků.

Vršenky dosahují několika milimetrů s výjimkou příslušnic rodu Bathochordaeus , které dorostou až 10 cm. Kromě potravy, kterou představují vznášející se části mrtvých živočichů a rostlin, neúspěšně tráví i zachycené zlomečky plastů. Po průchodu střevem je vyloučí v peletkovitých výkalech, které klesají k oceánskému dnu rychlostí kolem 300 m za den. Opuštěné filtry sebou snášejí rychlostí až 800 m za den rovněž mikroúlomky plastů. Vršenku Bathochordaeus po odhození filtru vidíme na obrázku (foto MBARI).

Katije Kakani z MBARI se svými kolegy nejprve ulovila velké vršenky pomocí speciálního zařízení, jak vidíme v závěrečné části videa. Průchod plastů střevem od jejich zachycení až po vyloučení trusových peletek sledovali následujících 12 hodin na palubě výzkumného plavidla Western Flyer.

I když její vzhled tomu příliš nenapovídá, patří vršenky mezi naše příbuzné. Náleží ke kmeni strunatců (Chordata), stejně jako my, ostatní obratlovci. Hezký popis oběda vršenek přináší Brehmův Život zvířat: „Voda přitéká do schránky velikými otvory nad trupem zvířete. Tyto otvory jsou opatřeny mřížkami, které příliš velké organismy již předem zachytí. Zvíře sedí uvnitř schránky a vodu, která dovnitř proudí, prohání pohybem ocásku vějířovitým filtračním přístrojem, k jehož protilehlému konci se pevně připojuje otvorem ústním; shromážděnou potravu pak vssaje.“ Dle Alfred Brehm, Život zvířat, díl II, Sv.I, str. 7, Nakladatelství J.Otto, Praha 1929.